Historie ekologického bydlení
Trend ekologického bydlení je na vzestupu, pojďme se proto podívat, kde se zelené a nízkoenergetické nemovitosti vzaly. Kde mají původ a jak jejich vývoj postupoval?
Počátky se solární energií
První pasivním domům předcházely domy se solární koncepcí. U takovýchto domů bylo 100 % primární energie pokrýváno solárními panely na střeše. První realizovaná solární nemovitost vyrostla v USA v roce 1931.
Až do konce 20. století šly solární byty na prodej na dračku, a proto se developeři předháněli v tom, kdo nabídne ekologičtější řešení budovy. Hlavní boom byl spojen s ropnou krizí v USA v osmdesátých letech.
Solární budovy ale nejsou vhodné do všech typů krajiny. Proto vznikaly další alternativní řešení, například získávání tepla ze země, oblíbené obzvláště v severských zemích. V původním konceptu solárních domů nebyl kladen tak velký důraz na ekologické větrání. Rekuperace tepla teprve na své využití čekala.
První pasivní stavby
Návrh první pasivní nemovitosti vznikl roku 1988. Duchovním otci celého projektu jsou Bo Adamson, profesor švédské univerzity a jeho německý kolega Wolfgang Feist. První pasivní byty na prodej byly postaveny v Německém Darmstadtu.
Následně vznikla developerská skupina, které tyto domy stavěla po celém Německu. Technologicky už tyto nemovitosti připomínaly pasivní domy tak, jak je známe dnes. Oblibu si získaly především v německy mluvících zemích a Skandinávii. Následné vylepšení technologií umožnilo konstruovat i energeticky nulové domy.
Zelené domy
Historie tzv. zelených domů, tedy budov částečně krytých zeminou, či zapuštěných do terénu, sahá do sedmdesátých let minulého století. V té době šlo spíš o ojedinělé projekty spojované s raným ekologickým hnutím. Větší podíl na trhu získaly zelené domovy až v devadesátých letech dvacátého století.
V Anglii byl pojem „Green House“ do legislativy přidán v roce 2006. Tím byly stanoveny standardy, které takové ekologické obydlí musí splňovat a od té doby je jich stavba regulována přísnými normami.